Skanzen komuinismu láká cizince a mládež

Praha - Češi se k tomu dosud neodhodlali, a tak musel přijít Američan, aby v Praze vybudoval v paláci Savarin první Muzeum komunismu. Glenn Spicker je šestatricetiletý, stále rozesmátý muž ze státu Connecticut. V Praze žije od roku 1992 a vlastní a spoluvlastní zde tri restaurace.
„To je složitá otázka, proč si Češi své muzeum komunismu dosud neotevřeli. Asi je to pro ně ješte příliš živá a pro svědomí složitá věc," říká Glenn Spicker. „Možná je to jenom nenapadlo. Nyní se třeba diví, že je to docela jednoduché," dodává.
Pražské Muzeum komunismu je otevřené necelé tři měsíce. Od té doby ho navštívilo na šest tisíc lidí. Většinou chodí cizinci a mladí Češi. „Zahraniční turisté obvykle hltají jakékoliv informace o zemi, ve které pobývají, mladí lidé jsou zvedaví, v čem žili jejich rodiče," míní Glenn. Expozice hned v úvodu vtahuje návštevníky do budovatelského úsilí lidu a jeho snu o lepší budoucnosti.
Nechybí dílna připomínající boj úderníků s pětiletkou či lavice ve školní třídě, která poskytuje obraz o podobě ideového zpracovávání národa již od útlých let. Reálný socialismus dokreslují nainstalované poloprázdné regály v obchodě nebo upomínka policejních místností, kde Státní bezpečnost vyslýchala „nepohodlné". Prostorami muzea znějí nadšené písně pionýrů a svazáků, promítají se tu i filmy z doby komunismu.
„Ne všichni Češi to berou. Někteří se u pokladny obrátili a odešli s poznámkou, že komunismu měli vlastně dost a nepotřebují ho vidět ještě v muzeu. Máme i zápisy od cizinců v návštěvní,knize, že v Americe to bylo taky špatné, že se tam dělala chybná politika a muzeum na to není," tvrdí Glenn Spicker.
Nápad vybudovat jakési panoptikum doby nedávno minulé se zrodil v jeho hlavě zhruba před rokem. Oprášil vzpomínky z mládí, kdy studoval v USA, v Anglii a v Německu mezinárodní vztahy s orientací na Sovětský svaz a komunistický systém.
Glenn Spicker dával Muzeum komunismu dohromady se svou pražskou přítelkyní Janou a několika českými kamarády zhruba půl roku. Exponáty nakupoval většinou v tuzemských a slovenských bazarech a starožitnostech. „Stálo to dost peněz, ale podařilo se nám sehnat spoustu věcí, sochami komunistických vůdců počínaje a starými motorkami, budovatelskými plakáty a plechovkami od konzerv konče," pochvaluje si.
Proti podobě muzea nic nenamítá ani Konfederace politických vězňů. Glenn Spicker s jejími členy dokonce úzce spolupracuje. Chce v prostorách muzea pořádat například setkání s obětmi komunismu a odborné semináře. „Expozice nebude strnulá. Hodlám ji obměňovat podle získaných informací a rozšířit ji i do venkovních prostor, kde by mohla být galerie soch komunistických pohlavárů," plánuje Glenn Spicker.

MILAN HULINSKÝ